nav-left cat-right
cat-right

Jak zařizuje Roman Vrtiška

Roman Vrtiška

Roman Vrtiška sice teprve letos diplomoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliéru Design výrobků III, ale za sebou má již spolupráci s renomovaným designérským studiem Olgoj Chorchoj, kde pracoval na projektech pro značky Pilsner Urquell a Vitra. Výčet jeho samostané práce se pojí se značkami jako jsou Diesel, Egoé, Inno, Kenvelo, mmcité, Moravské sklárny Květná, Teroforma aj. Nyní také se společností Indeco. Na projektu, který poukazuje na rozdílné úhly pohledu muže a ženy na prostor, funkci a design. 

Jaký máte názor na design?

Na tuhle otázku se špatně odpovídá. Za každou uměle vytvořenou věcí kolem nás stojí lidská práce, za těmi, které jsou navrženy pro malo či velkosériovou výrobu stojí jeden člověk nebo tým návrhářů, kteří definují jeho tvarové řešení, materiál a často ovlivňují i způsob, jakým se s konkrétním výrobkem bude zacházet, někdy i jeho funkci. To je design. V dnešní době, kdy se tohle slovíčko s ohromnou oblibou skloňuje často v absurdních a nelogických spojeních, bychom si tuto jeho roli měli uvědomit.

Jak moc technologie návrháře omezuje?

Omezuje a svazuje – samozřejmě, ale pouze do určité míry. Každý výrobce má svou technologii – nikdo vám nikdy neřekne: Navrhněte produkt, jak se vám líbí a my pro něj najdeme nějakou vhodnou technologii. To je totiž velice zdlouhavý a nákladný proces. Já osobně, kdybych neměl žádné mantinely, tak asi v životě nic neudělám. Totiž právě samotný proces výroby může být často velmi inspirativní.

Jak vás omezovala nebo neomezovala skříň, kterou jste navrhoval pro firmu Indeco?

Od začátku byl projekt laděný tak, aby byl interiér spíše podpůrný doplněk skříně. Skříň měla být dominantou celého prostoru a interiér pouze dotvářel iluzi reálna. Rozhodl jsem se nijak nezasahovat do výplní skříní, které jsou tvořeny materiály jako například dřevo nebo sklo, ale pracoval jsem s plochou nebo strukturou. Ve svých návrzích jsem se snažil poukázat na opomíjený faktor barvy v interiéru a znovuoživit jeho fenomén. Skříně jsou pojaté jako „monolitické“ bloky pevně definující a dotvářející finální podobu místnosti. Vybral jsem výrazné barvy, aby lidé viděli, že se jich nemusí bát.

Největší sortiment výrobců skříní u nás spočívá v neutrálních a nevýrazných barvách. My jsme chtěli ukázat potenciál firmy Indeco a to, jak daleko je možné s barvou výplně zajít. Chtěli jsme se odlišit od standardu.

Také jste měli odhalit mužský a ženský prvek v designu…

Mužský a ženský prvek byl určen jako koncepce. Nyní už je na lidech, aby si udělali představu, zda to v reálu funguje. Osobně se domnívám, že velmi charakteristický je převážně osobní rukopis každého z nás. Ten vypovídá o autorovi mnohem více.

Čemu se chcete věnovat v budoucnu?

Doufám, že budu moci dělat to, co mě baví a co dělám v současné době, a to je věnovat se designu a architektuře i nadále.

Myslíte si, že nezájem o obměnu sériové výroby pramení z toho, že jsme příliš konzervativní, nebo z toho, že výrobci nechtějí investovat do originality?

V tom hraje roli spousta faktorů. Všeobecné smýšlení národa formuje jeho historie. U nás se vystřídaly dva totalitní režimy, které přeťaly slibně započatou prvorepublikovou éru. V době pionýrských táborů a pětiletek tak nekvalitní masově vyráběné výrobky musely pokrýt poptávku. Ve výrobě se na úkor kvality plnil plán na 300 %. Na tuto kolektivistickou strategii prodeje doplatila spousta podniků, mimo jiné i loni znovuoživené UP závody, které po svém raketovém nástupu díky výrobnímu řediteli Jindřichu Halabalovi ve 30. letech 20. století těžce doplatily na rudou vlnu a nechvalně známý ÚBOK. Dalším faktorem je i to, že podnikům chyběla v porevoluční době schopná ruka a systematicky vedený management, jež by dokázal rychle přeorganizovat výrobní strategii a konkurovat západním výrobcům.

V důsledku to znamená i to, že nás svět zná pouze jako producenty prvotřídního piva a skla. I to je věc, kterou by kvalitní design mohl změnit. Sice ne ze dne na den, ale všechno chce svůj čas. Vezměte si třeba příklad italského či skandinávského designu, jehož hvězda stoupala prudce vzhůru právě v době 50, 60. a 70. let. A dnes má na světovém poli téměř neotřesitelné postavení.

Máte nějaké zahraniční úspěchy?

Absolvoval jsem roční studijní stáž ve Finsku, kde se mi podařilo navázat kontakt s renomovaným finským výrobcem nábytku, s nímž nyní pracujeme na vývoji nových produktů.

Se dvěma kolegy se nám podařilo postoupit do finále prestižní soutěže, která se koná jednou za 2 roky při největším finském veletrhu designu jménem Habitare. Měli jsme vyřešit prostor primárně určený ke čtení knih. Náš projekt poté odkoupilo druhé největší finské nakladatelství a použilo ho jako svůj veletržní stánek. Také spolupracuji s nově vzniklou firmou ze Spojených států, která se zaměřuje na sortiment stolního zboží (z angl. tableware). Jedná se o drobné doplňky z porcelánu a skla, čímž jsem se vlastně oklikou vrátil k době mých studií na SŠ a ranných studií na VŠ.

Takže budete navrhovat byty od nábytku přes nádobí až po lampy a koberec?

To bych rád, ale doba, kdy architekti jako Mies van der Rohe řešili své domy včetně jejich vybavení, je už dávno ta tam. Interiér je nutné vytvářet už od hrubé stavby. Volba nábytku je v podstatě věc druhotná. Prostor může přímo ovlivňovat i vaši náladu, na což narazili ve 30. letech modernisté jako třeba Adolf Loos. Při projektování domů se snažil v horizontální hladině o co největší členitost. Tím se prostor stává ve své podstatě bližším přírodním podmínkám, což eliminuje jeho jednotvárnost a plochost.

A co vás inspiruje? Ten prostor?

Nejinspirativnějším zdrojem je lokalita a stavba, v níž se prostor nachází. Nezáleží na tom, zda se jedná o secesní nebo funkcionalistický dům, či panelák. Takovou nejméně oblíbenou inspirací může být i rozpočet a samozřejmě charakter člověka, který si interiér objednává. Každý jsme jiný, každý jsme zvyklý na něco jiného a interiér by měl být šitý na míru člověku, který v něm bude bydlet, neboť je to jeho investice. Ve svých návrzích se proto snažím zohledňovat všechny možné faktory. Jinak bude vypadat byt, který si necháte navrhnout jako dočasné řešení, řekněme na 3 – 5 let, jinak dům, ve kterém chcete žít po zbytek života.

Inspirace je ale všude okolo Vás, stačí být dostatečně trpělivý a vnímavý.

Jaké máte s klienty zkušenosti?

Lidé jsou různí. Každý máme jistě své špatné i dobré zkušenosti. Nicméně pokud přijmu od klienta zakázku, snažím se ho do procesu zapojit, snažím se mu vše podrobně vysvětlovat a detailně s ním komunikovat, aby pochopil základní úskalí a pravidla tvorby. Velmi často jsem ve své profesi konfrontován s konzumním stylem života. Proto se snažím klienty přesvědčit, že nábytek není konfekce a tak by měli dobře zvážit jeho koupi a to, kolik do něj budou investovat. Mým přáním je, aby generace, které přijdou po nás, uměly vnímat skutečnou hodnotu věcí. Stejně jako lidé a místa, také předměty mají svého ducha. Ducha lidí, se kterými přišly do kontaktu, ducha doby.

Jak zařizovala Petra Vranová

Komentování bylo uzavřeno.