Kuchyně se v průběhu roků
mění, zdokonaluje, stává se pro majitele příjemnější a stále méně
časově náročnější, ale jeden prvek přes všechny změny, které se v
„srdci domácnosti“ během věků udály, zůstává – kuchyňský dřez.
Pro vás jako pro uživatele je kromě umístění dřezu důležitý i jeho
design. Ne že by musel nezbytně do kuchyně ladit, i když je to vhodné,
hlavně aby tvarem a uspořádáním vyhovoval vašim konkrétním
potřebám.
Nevhodně umístěný dřez může být zkázou jinak dokonale zařízené kuchyně. Příprava pokrmů a práce s nádobím se neustále točí okolo dřezu, potřebujete ho k mnoho různým úkonům, a jestli bude příliš nízko nebo daleko, stane se vaše práce mnohem únavnější a namáhavější (podle statistik se kolem něj točí až 80 % úkonů v kuchyni). Prostor pro něj si tedy promyslete už před zařizováním nové nebo rekonstrukcí staré kuchyně.
Ve stále větším množství domácností zastává funkci mytí nádobí (a někdy dokonce i přípravy jídla) automatická myčka, která šetří náš čas a při optimálním užívání i peníze. Na některé úkony ji však není možno využít – přestože se myčky zdokonalují, aby zvládly mytí i jemného skla a porcelánu, hospodyňky ze zkušenosti tvrdí, že je lepší zvládnout to v dřezu. Stejně tak hrnce a plechy nestandardních rozměrů do většiny myček nenacpete, takže je musíte umýt ručně.
Pokud se tedy rozhodujete mezi menším elegantním dřezem a větším méně vzhledným, volte raději ten větší – tedy v případě, že jej nemáte jen na ozdobu a chcete v něm také něco umývat.
Plocha na osychání nádobí se u dřezů velmi liší rozlohou – někdy je pouze na ozdobu, ovšem často pro naše denní potřeby dostačuje. Zařiďte se podle vašich preferencí – nádobí můžete samozřejmě odkládat na zvláštní odkapávač mimo dřez.
V prodejnách si můžete vybrat dřez z nepřeberného množství tvarů, ovšem nejčastěji kupovaný je stále ten klasický obdélníkový, protože všechny speciální tvary mají menší použitelnou plochu nebo nějak znepříjemňují běžné užívání. Pokud vám ale jde především o reprezentativní kuchyň a pastvu pro oko, není problém koupit ovály, lichoběžníky, čtverce, kosočtverce, kapky apod.
Zcela netradiční variantou je volně stojící dřez, který vyžaduje více prostoru, s jeho instalací bývají větší problémy a je také jednoznačně dražší, ale může se stát ozdobou vaší kuchyně – dokáže na první pohled upoutat a je dostupný po celém obvodu.
Určitou možností může být též rohový dřez, ale kvůli problematickému umístění a nepraktičnosti (nedostatek světla a prostoru v malé kuchyni), se od něj spíše upouští.
Levnější smaltované dřezy se kvůli nízké životnosti staly minulostí (poškrábání a odprýsknutí smaltu bylo na denním pořádku), nahradil je ale velmi oblíbený nerez – vyniká svým jednoduchým čištěním (bakterie se neusadí na hladkém povrchu) i dobrým vzhledem, takže je dnes používán prakticky kdekoli. Ať už máte kuchyni vyvedenou v jakémkoli stylu, nerez vám ostudu neudělá, je prostě univerzální. Jelikož je pro jeho výrobu používán pochromovaný nikl (matný lesk) nebo ušlechtilá ocel (vysoký lesk), vyniká odolností proti korozi i vysokým teplotám (tady ale pozor – váš sifon je s největší pravděpodobností plastový a při vylévání horkých tekutin by se mohl zdeformovat).
Jelikož je nerez také do určité míry pružný, nemusíme se bát jeho prasknutí při zatížení těžším tělesem, ale pozor na poškrábání! Do nerezu sice pravděpodobně neuděláte hlubší rýhy, ale drátěnka, písek na čištění nebo špatně umístěná vidlička mohou nadělat nevzhledné nehluboké rýhy, které se časem budou střádat. Ve dřezech s tloušťkou stěny 0,6 mm mohou při nevhodné manipulaci vznikat důlky. Stěna 0,8 mm by měla být už dostatečná, ale pokud chcete mít jistotu, že se dřezu nic nestane, zaměřte se na tloušťky od 1 do 1,2 mm, ovšem počítejte s tím, že za něj zaplatíte také o několik tisíc Kč více.
Pokud nechcete na dřez neustále používat speciální čistící prostředky a olejíčky, které zabrání otiskům prstů, volte raději matný či zdrsněný povrch. Nevýhodou nerezu také je, že se na jeho povrchu dobře usazuje vodní kámen, takže je po uschnutí vidět každá kapka, která na něm ulpěla.
Někteří zákazníci rádi místo čehokoli kovového rádi využívají umělý kámen, který je ve skutečnosti směsí křemičitých písků se žulou (80 %) – to vše je pak spojeno akrylátem (15 %). Konečný vzhled získává kamenina díky příměsi barviv (5 %), což pro konečného zákazníka znamená výběr z mnoha různých odstínů barev. Tento materiál vyniká hygieničností a snadnou údržbou (oproti klasickému kamenu), ale není dobré ho vystavovat vysokým teplotám (oficiálně je odolný do 280°C, ale někteří znalci tvrdí opak – při vysokých teplotách prý mohou akryláty uvolňovat nebezpečné látky, při nízkých teplotách se něčeho takového ale nemusíte obávat).
Na rozdíl od nerezu ho není třeba leštit. Vysoká odolnost proti jakémukoli poškození je dosažena povrchovou úpravou (dřez je má zcela homogenní vzhled) a díky úplnému probarvení vám také nikdy nevybledne. Nemusíte se bát ani vrypů a škrábanců – granitový dřez přežije i silné nárazy z metrové výšky. Poškození barvícími látkami (víno, káva,…) či agresivními složkami čistících prostředků je prakticky vyloučeno. Výrobce díky těmto vlastnostem na dřezy poskytuje též prodlouženou záruku na 5 až 10 let.
Dáváte-li přednost přírodnímu kameni před čímkoli průmyslově vyráběným, není problém si takový dřez objednat, i když za dražší cenu. Pamatujte však, že na oko vynikne přírodní kámen mnohem lépe u velkých kuchyní.
Nejmladším používaným materiálem, který se vzhledem a životností podobá kameni, ovšem dá se pořídit mnohem levněji, je Corian. Je vyráběn z bauxitu spojovaného akryláty.
U dražších dřezů bývá klasický špunt nahrazen kovovou záplatkou, která může být otevřena speciálním knoflíkem vedle baterie – nemusíte tak při vypouštění šahat do špinavé vody.
Při výběru dřezu se nelekněte, že některé modely mohou obsahovat vedle otvoru pro baterii ještě jeden další – ten je uzpůsoben pro uchycení dávkovače saponátu. Toto řešení skýtá výhodu, že nemusíme čistící prostředek nechávat stát vedle dřezu – jednoduše se stačí zmáčknout páčka (saponát může být doplněn po odšroubování této páčky).
Praktičnost a estetičnost nejde vždy ruku v ruce, ale pokud budete volit rozumně, neměli byste při výběru baterie narazit na větší problém. Velmi populárním (i když dražším) řešením jsou baterie kombinované se sprchou, díky kterým můžete bez problémů napustit velký hrnec, který se nevleze do dřezu (jsou vytažitelné až do délky 1 m; o zpětné zatažení se postará olověné závaží). Sprcha vám může také značně usnadnit mytí nádobí i různých potravin (zvlášť třeba hlávkového salátu). Nemusíte se ale bát, že by vám kohoutek jen sprchoval – funkce perlátoru a silného proudu jdou mezi sebou jednoduše přepínat.
Z estetického hlediska je hlavní, aby vodovodní baterie kuchyň nehyzdila. Samozřejmě je možné mít nainstalovánu nenápadnou chromovanou baterii, ovšem náročnější zákazníci mohou sehnat i velmi netradiční baterie – mohou mít středověký vzhled nebo být tři čtvrtě metru vysoké. Liší se podle toho ale také ceny – luxusní kousky koupíte kolem 20 000 Kč.
Před koupí baterie přeměřte výstup rozvodů vody ze zdi. Vyrábějí se ve dvou základních rozměrech – 100 a 150 mm.
Jednootvorové pákové baterie dnes patří dnes k nejpopulárnějším. Mnozí je sice nemají rádi kvůli netradičnímu vzhledu, přesto jsou velmi výhodné díky těsnosti, jednoduché údržbě a rychlém hygienickém ovládání. Zároveň se dá velmi dobře regulovat teplota vody – čím větší úhlové rozpětí vaše baterie má, tím přesněji dokážete regulovat teplotu i tok vody.
U novostaveb se často stává, že potrubí od ohřevného kotle do kuchyně je příliš dlouhé a energeticky by se nevyplatilo vést vodu tak daleko. Tento problém lze vyřešit termostatem umístěným přímo v kuchyni. Na trhu už se ale vyskytují i tzv. termostatické baterie – nastavíte na nich jen požadovanou teplotu a průtok a termostat se podle toho zařídí. Podle statistik snižují termostatické baterie spotřebu vody i energie až o polovinu, takže investice se vám do dvou let vrátí.
V každém druhém americkém filmu máme možnost vidět, jak hospodyňka odpad z kuchyně jednoduše zlikviduje tím, že jej nacpe do drtiče a dál se o něj nemusí starat. Jedná se jednoznačně o vymoženost, která šetří čas, ovšem o šetření čehokoliv jiného se už mluvit nedá.
Drtič můžete jednoduše nainstalovat pod svůj dřez, vyhodit pevný odpad přímo do odpadové roury a zmáčknout tlačítko pro spuštění drtiče. Otáčející se brusný talíř odstředivou silou natlačí odpad na okraj, kde je rozmělňován na malé částečky. Rozdrcené zbytky jsou společně s proudem vody odplaveny do kanalizace nebo septiku. Prosté a jednoduché – dokonce to ani nijak nebrání vašemu běžnému používání dřezu – mytí nádobí, vylévání apod.
Prodejci tvrdí, že zvýšení spotřeby energie je minimální, protože drcení probíhá pouze pár vteřin, lze v něm drtit prakticky jakýkoli biologický odpad (dokonce i kosti) a je zvlášť vhodný pro ty, kteří nemají možnost zlikvidovat tento odpad jiným způsobem.
Poškození drtiče ani zranění se bát nemusíte. Pokud do drtiče spadne nějaký předmět, který jej zablokuje, přístroj se automaticky vypne – po vypáčení předmětu můžete pokračovat v drcení dále. Je třeba si ale uvědomit, že i když se drtiči nic nestane, příbor z měkčího kovu byste vytáhli nepěkně pokroucený. V drtiči nejsou ani žádné ostré čepele, takže se nemusíte bát většího zranění, maximálně jako když se poraníte o struhadlo.
Přestože vše zatím mluví pro – dokonce i hlučnost je v mezích a pro běžné čištění stačí pár kostek ledu, které díky tvrdosti a zároveň rozpustnosti drtič pročistí, představme si druhou stránku věci. Pokud nemáte dobře spádovanou kanalizaci (tlakovou nebo podtlakovou), tak mohou vznikat problémy s ucpáním (gravitační kanalizace). Odpad z drtičů také zahlcuje čističky vod, které spotřebovávají mnoho energie na odfiltrování odpadu, který jsme předtím pohodlně rozdrtily.
Kromě ekologických a ekonomických nevýhod je tu ale také problém, že díky poskytování takového množství potravy do kanalizace se vždy začnou přemnožovat potkani. Spočítejte si tedy nevýhody a to, že musíte ještě investovat energii a vodu, to už možná něco vypovídá. Používání drtičů dosud není zakázáno zákonem, ale často bývá zakazováno kanalizačním řádem, takže pokud nechcete být od kanalizace odpojeni, řádně si jejich instalaci a užívání rozmyslete.
