Kuchyň je odedávna považována za srdce domu – místo, kde se všichni setkávají. I když nemáte pro kuchyň moc prostoru, měli byste při jejím zařizování dbát na to, aby měla svůj vlastní tep, atmosféru, ale hlavně aby se vám v ní dobře vařilo.
Kuchyň bývá návrháři rozdělována do několika tzv. zón, kdy každá je specializovaná na něco jiného. Rozlišujeme především varné centrum, mycí centrum, hlavní pracovní plochu a skladovací prostory. Pojďme si je probrat podrobněji.
Pod tímto pojmem myslíme varná deska, digestoř, trouba je zpravidla umisťované na jednu stranu kuchyně, nikoli doprostřed. Protože se pro nás podvědomě jedná o nejdůležitější místo v kuchyni, praváci ho raději umísťují na pravou stranu, aby ho mohli ovládat především svou schopnější rukou.
Kolem varné desky by měl být dostatek volného místa s povrchem, který snese i vyšší teploty, když budeme odkládat ještě horké hrnce nebo pánve. Přestože v minulosti byly všemožné trouby umísťovány spíše nízko při zemi, dnešní trendy doporučují nechat troubu přibližně ve výšce očí – kromě snadnější manipulace s horkými plechy nutí toto umístění častěji kontrolovat to, co pečeme.
Varnou desku můžeme zařídit přibližně ve výšce 60 cm, protože na ni umísťujeme vysoké hrnce, ale zvažte také jak vysoko dáváte digestoř a zda na varnou desku nedosáhnout děti. Digestoř však z návrhu kuchyně v žádném případě nevynechávejte – neodcházející vůně byste sice zřejmě snesli, ale pokud nebudete odvětrávat vodní páry, kuchyň vám může brzo začít plesnivět.
Pracovní plochu obvykle zařizujeme uprostřed kuchyně, abychom měli blízko k varnému i mycímu centru. Její šířka by se měla pohybovat mezi 1 a 1,5 m. Pokud potřebujete více prostoru pro odkládání věcí, je vhodné zřídit další pracovní plochu jinde – kdybyste ještě rozšířili tu hlavní, budete to mít daleko k plotně i ke dřezu. Pracovní plocha pro osoby 170 cm vysoké by měla být ve výšce 85 cm, vyšší lidé samozřejmě musí nějaké centimetry přičíst.
Při jejím výběru si dejte pozor především na kvalitní materiál a nehledejte pouze esteticky dokonalé řešení – to by se vám nemuselo vyplatit. Pracovní plocha má být pevná, dobře udržovatelná a hygienicky nezávadná, vzhled je až na druhém místě.
Pokud nepoužíváte myčku a většinu nádobí musíte zvládnout v dřezu, není na škodu ho trochu vyvýšit – nebudou vás tolik bolet záda a za krkem. Záleží na tom, jak máte hluboký dřez, ale jeho horní hrana by měla být v cca v 100 cm.
Mezi úložné prostory počítáme jak prostory na pečivo a jiné potraviny, tak i ledničku a mrazničku. Měly by být nejlépe hodně blízko sebe. Podle prostorových možností na ně může navazovat další odkladná plocha (min. 0,5 m).
Oddělit kuchyň od obývacích prostor lze jednoduše udělat kuchyňským ostrůvkem jako odkládací plochou nebo barovým pultem, který může plnit prakticky stejnou úlohu, jako ostrůvek, akorát k němu pro efekt přidáme vysoké barové stoličky (mnohdy velmi vítaná náhrada klasického jídelního stolu). Pro oddělení je samozřejmě také možno použít podlouhlý jídelní stůl.
Obyvatelé panelových domů si většinou nemohou moc vybírat (pokud nehodlají přebudovat celý byt) a musí se spokojit s krátkou rovnou kuchyní – tu ale v poslední době pokud je to jenom trochu možné nahrazuje L-kuchyň, kdy varné a mycí centrum je každé u jedné stěny a pracovní plocha je především v rohu mezi nimi.
V kuchyních, kterým je vyhrazena větší samostatná místnost, se tradičně setkáváme s tvary do U. Jednu ze tří stran pak může nahradit také tzv. ostrůvek, který může zastávat varné centrum nebo dodatečnou odkládací plochu.
Při experimentování s různými tvary kuchyně si však dejte pozor, aby se vám pak nestalo, že nemůžete mít zároveň otevřená některá dvířka nebo že kolem nich nemůžete projít – uznávanou vzdáleností mezi protějšími částmi je 120 cm. To znamená, že U-kuchyni byste neměli volit, pokud nemá místnost na šířku alespoň 250 cm.